Lískový les neboli The Hazel Wood láká své budoucí čtenáře svojí neobyčejnou
obálkou, hlavně tedy ty zahraniční, jelikož mě osobně se česká verze příliš
nelíbí, ale slibuje tajemno a nebezpečí číhající v temném lese... No proč
to nezkusit, co?
Příběhem nás provází sedmnáctiletá Alice, která společně se svojí matkou
prožila většinu svého života na cestách v doprovodu neuvěřitelné smůly.
Teprve až Alicina podivínská babička/spisovatelka temných pohádek zemře o
samotě ve své sídle v Lískovém lese, pozná hlavní hrdinka co to ve skutečnosti
smůla je. Její matku unesou neznámé bytosti, jež tvrdí, že pochází z
nadpřirozeného světa, který se objevuje v babiččiných pohádkách. Jedinou
stopou, která ji po matčině zmizení zůstane, je vzkaz, aby se držela dál od
Lískového lesa. Jelikož ale chce hlavní hrdinka Alice svoji matku získat zpět,
musí se právě na toto zapovězené místo vydat. Do světa, který existuje jen
v babiččiných pohádkách, a které je určitým způsobem s vypravěčkou
příběhu propojené.
Příběh je tedy vyprávěn ich-formou, která dobře
přiblížila čtenáře k samotné hlavní hrdince a jejímu životu. Po popisné stránce jsem byla
s autorčinou tvorbou spokojená. Popisy
šly do detailů, když to bylo třeba a nenudily. Což se nedá říct o ději. Ten byl jedno velké zklamání, i
přes to, že měl spád a gradoval ve správných chvílích. Velkým problémem zde
byla zmatenost a nedomyšlenost celého
námětu a dějové linie, což bylo zvláštní, jelikož kniha měla jednoduché téma typu: vydání se na
cestu, vysvobození matky, odhalení tajemství, vypořádání se zlem a nakonec vítězství…
Ztrácela jsem se v tom a to často. Několikrát jsem četla určité odstavce
znovu, abych zjistila, co se děje, proč, kde, jak či kdy… Také musím zmínit překlad. Ten se opravdu moc nepovedl. Kniha je celá chaotická i v originále,
ale zde byla často nevhodně volená slovní zásoba v porovnání s tím, co
jsem četla v angličtině. Halabala střídání spisovné a nespisovné češtiny
nezní úplně nejlépe a už vůbec se to nečte dobře.
„… Vnitrozemí
zkrátka od té doby není, co bývávalo, protože se některé příběhy jednoduše
vytrácejí. Jeto tam teď takové rozmazané.“
Na druhou stranu, abych
jen nekritizovala, dokázala autorka vytvořit příběhu příjemnou tajuplnou atmosféru a originální prostředí prosycené
pohádkami a příšerami. Celá tato spojitost se strašidelnými pohádkami, které se v plné znění (alespoň
některé) v knize objevily, mě potěšila. Také symbolika zla zde nebyla k zahození. Co číhá v tajemném
lese nacházejícím se v jiném světě?
Příšery, nebezpeční lidé či něco úplně jiného? A jak s tím a s
Alicí souvisí všechny ty pohádky? Co nemohu autorce upřít, je to, že na
tajemství, která svým čtenářům představila, také určitým způsobem odpověděla,
takže žádné záhady bez odpovědí!
„Vnitrozemí.
To je místo, kde se všechny ty příběhy proplítají. Odehrávají se na stejným
místě.“
Jak již bylo
zmíněno, jednou z postav je Alice,
která byla odvážná, obětavá a pevně rozhodnutá, že si vezme svůj život konečně
pevně do svých rukou. Jejím partnerem na cesty se stal velmi chytrý a vtipem
obdarovaný chlapec jménem Finch,
kterého já osobně měla nejraději s celé knihy.
Takže suma sumárum nabízí Lískový
les pohádkovou atmosféru, která je doplněna, kromě klasické příběhové
linie, také o samotné strašidelné
pohádky, které pomáhají děj chápat. Dle mého názoru se spíše snažily děj
oživit a nabídnout něco nového. Velkým
mínusem je překlad knihy. Kromě již
zmíněné nevhodně zvolené slovní zásoby jsem také našla některé rozpory
ve vypouštění či naopak přidávání vět. Celkově se kniha hůře četla právě
např. pro zvolená slova, která zněla krkolomně. Když se oprostím od překladu, komplexně byl příběh zmatený a nedomyšlený.
Knihu spíše nedoporučuji a
v dohledné době se nechystám na nějakou další tvorbu této autorky!
Název: Lískový les
Autor: Melissa Albert
Počet stran: 432
Nakladatelství: Knihy Omega
Rok vydání: 2018
Moje hodnocení: 2,5/5
Za poskytnutí
knihy na recenzi mockrát děkuji nakladatelství „Naše nakladatelství“!
Žádné komentáře:
Okomentovat