úterý 5. března 2019

Medvěd a slavík (Katherine Arden)


Medvěd a slavík patří mezi velmi oblíbené a vyhledávané tituly v zahraničí pro své atmosférické vyprávění zasazené do divočiny severního Ruska. Zde, ve vesnici, která je téměř celý rok ponořená ve sněhu, kde vane mrazivý vítr, jsou vyprávěny dětem všelijaké legendy a pohádky o čarodějnictví, folklóru či Zimním králi. Tyto příběh jsou plné kouzel a čar z dávných dob a i přesto, že jimi církev veřejně opovrhuje, nedokáže je z myslí lidí nikdy vymazat. Avšak pro mladou a divokou hlavní hrdinku Vasju tohle nejsou pohádky ani mýty. Je to skutečnost. Vasja má dar vidět duchy, kteří ochraňují její domov. A nejen je. Také stále rostoucí a sílící černou magii, která se skrývá v okolních lesích a čeká na svoji příležitost ovládnout vše živé i neživé.

Ale Vasja měla strach.
Ne z kněze, ani z démonů nebo ohnivých jam. Ona jejich démony znala. Viděla je každý den. Někteří byli zlí, jiní laskaví a další zas jen naschválníčci. Všichni byli svým způsobem stejně lidští jako lidé, které chránili.
Ne, Vasja se bála svého vlastního lidu.

Příběh je vyprávěn er-formou a k popisné stránce bych hlavně zmínila, že se na ní autorka velice zaměřila a to bohužel na úkor dějové linie. Popisy byly velmi detailní a působily živě, ale bylo jich až příliš mnoho! Dějová linka následkem toho byla taková nijaká. Bez akce, napětí, gradace či spádu. Prostřední část knihy se dějově motala stále okolo stejného tématu a to celkem nudilo.

„Krev je jedna věc. Schopnost vidět další. Ale odvaha – ta je nejvzácnější ze všech, Vasiliso Petrovno.“

Jak již bylo zmíněno, příběh má úžasnou atmosféru prostoupenou magií, pohádkami a mrazivým Ruskem. Tahle kombinace se mi skutečně zalíbila a to samé bych řekla o prostředí, ve kterém se příběh odehrával. Co se týče zla, které v příběhu řádilo a tajemství, která byla potřeba objasnit, tak zde autorka odvedla slušnou práci. Na jedné straně zde stojí tajemné bytosti, které jsou i nejsou ve své podstatě zlé. Na druhé tu máme obyčejné vesničany, kteří jsou zmatení, nešťastní a upínají se k vidině nové víry a hlavně spasení. Ale je skutečně dobré odvrhnout stará přesvědčení a vyznání na úkor něčeho nového, neznámého a možná ne tak dobrého?

„Nikdy jsem neviděla Cařihrad ani anděly, ani jsem neslyšela hlas Boží. Ale myslím, že byste si měl dávat pozor, báťuško, aby Bůh nepromlouval hlasem vašich vlastních přání. Nikdy předtím jsme spasit nepotřebovali.“

Za zmínění dále určitě stojí postava hlavní hrdinky Vasji. Tato nespoutaná dívka prokázala velkou odvahu a obětavost pro nevděčné obyvatele její vesničky a dokonce nejen pro ně. Také tajemné bytosti dokázaly ocenit její snahu a charakter. Co mě zklamalo, byla postava Mrazíka čili Zimního krále. V knize se lehce objevil na začátku, pak až ve třetí části a hlavně na konci a to mi bohužel nestačilo. Těšila jsem se na pořádný boj dobra se zlem a bohužel to prostřední část knihy úplně zabila. Chápu, že téma víry a přesvědčení je zde důležité, ale číst o tom více jak třetinu knihy a nevidět žádný posun kupředu mě moc nebavilo.

„Jestli je tohle poslední rozhodnutí, které kdy udělám, alespoň je to moje rozhodnutí. Pust mě, Aljošo. Já se nebojím.“

Takže… Medvěd a slavík určitě nabízí originální námět s neuvěřitelně silnou atmosférou a poutavou poslední částí knihy, kterou já osobně považuji za to nejlepší z celého příběhu. Na druhou stranu se zde najde mnoho táhlých až nudných částí o ničem a celkově autorka docela promarnila potenciál příběhu, jelikož věřím, že mohla z tématu Mrazíka vymlátit mnohem víc. Suma sumárum knihu doporučuji s výhradami a nejspíše se pustím ze zvědavosti do dalších dílů, jelikož víte co… Chci toho Mrazíka!

„Přicházím se sněhem,“ odvětil. „Přicházím, když lidé umírají.“

Název: Medvěd a slavík
Autor: Katherine Arden
Počet stran: 344
Nakladatelství: King Cool
Rok vydání: 2018
Moje hodnocení: 3/5

Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji nakladatelství „Naše nakladatelství“!

Žádné komentáře:

Okomentovat