Medvěd a
slavík patří mezi velmi oblíbené
a vyhledávané tituly v zahraničí pro své atmosférické vyprávění zasazené do divočiny severního Ruska. Zde,
ve vesnici, která je téměř celý rok ponořená ve sněhu, kde vane mrazivý vítr,
jsou vyprávěny dětem všelijaké legendy a pohádky o čarodějnictví, folklóru či
Zimním králi. Tyto příběh jsou plné kouzel a čar z dávných dob a i přesto,
že jimi církev veřejně opovrhuje, nedokáže je z myslí lidí nikdy vymazat. Avšak
pro mladou a divokou hlavní hrdinku
Vasju tohle nejsou pohádky ani mýty. Je to skutečnost. Vasja má dar vidět duchy, kteří ochraňují její domov. A nejen je.
Také stále rostoucí a sílící černou magii, která se skrývá v okolních
lesích a čeká na svoji příležitost ovládnout vše živé i neživé.
Ale Vasja
měla strach.
Ne
z kněze, ani z démonů nebo ohnivých jam. Ona jejich démony znala.
Viděla je každý den. Někteří byli zlí, jiní laskaví a další zas jen
naschválníčci. Všichni byli svým způsobem stejně lidští jako lidé, které
chránili.
Ne, Vasja se
bála svého vlastního lidu.
Příběh je vyprávěn er-formou a k popisné stránce bych hlavně zmínila, že
se na ní autorka velice zaměřila a to bohužel na úkor dějové linie. Popisy byly
velmi detailní a působily živě, ale
bylo jich až příliš mnoho! Dějová linka
následkem toho byla taková nijaká. Bez akce, napětí, gradace či spádu. Prostřední
část knihy se dějově motala stále okolo stejného tématu a to celkem nudilo.
„Krev je
jedna věc. Schopnost vidět další. Ale odvaha – ta je nejvzácnější ze všech,
Vasiliso Petrovno.“
Jak již bylo
zmíněno, příběh má úžasnou atmosféru
prostoupenou magií, pohádkami a mrazivým Ruskem. Tahle kombinace se mi
skutečně zalíbila a to samé bych řekla o prostředí, ve kterém se příběh
odehrával. Co se týče zla, které
v příběhu řádilo a tajemství,
která byla potřeba objasnit, tak zde autorka odvedla slušnou práci. Na jedné
straně zde stojí tajemné bytosti,
které jsou i nejsou ve své podstatě zlé. Na druhé tu máme obyčejné vesničany, kteří jsou zmatení, nešťastní a upínají se
k vidině nové víry a hlavně spasení. Ale je skutečně dobré odvrhnout
stará přesvědčení a vyznání na úkor něčeho nového, neznámého a možná ne tak
dobrého?
„Nikdy jsem
neviděla Cařihrad ani anděly, ani jsem neslyšela hlas Boží. Ale myslím, že
byste si měl dávat pozor, báťuško, aby Bůh nepromlouval hlasem vašich vlastních
přání. Nikdy předtím jsme spasit nepotřebovali.“
Za zmínění dále
určitě stojí postava hlavní hrdinky
Vasji. Tato nespoutaná dívka prokázala velkou odvahu a obětavost pro
nevděčné obyvatele její vesničky a dokonce nejen pro ně. Také tajemné bytosti
dokázaly ocenit její snahu a charakter. Co
mě zklamalo, byla postava Mrazíka čili Zimního krále. V knize se lehce
objevil na začátku, pak až ve třetí části a hlavně na konci a to mi bohužel
nestačilo. Těšila jsem se na pořádný boj dobra se zlem a bohužel to prostřední
část knihy úplně zabila. Chápu, že téma
víry a přesvědčení je zde důležité, ale číst o tom více jak třetinu knihy a
nevidět žádný posun kupředu mě moc nebavilo.
„Jestli je
tohle poslední rozhodnutí, které kdy udělám, alespoň je to moje rozhodnutí.
Pust mě, Aljošo. Já se nebojím.“
Takže… Medvěd
a slavík určitě nabízí originální
námět s neuvěřitelně silnou atmosférou a poutavou poslední částí knihy,
kterou já osobně považuji za to nejlepší z celého příběhu. Na druhou
stranu se zde najde mnoho táhlých až
nudných částí o ničem a celkově autorka
docela promarnila potenciál příběhu, jelikož věřím, že mohla z tématu Mrazíka
vymlátit mnohem víc. Suma sumárum knihu
doporučuji s výhradami a nejspíše se pustím ze zvědavosti do dalších
dílů, jelikož víte co… Chci toho Mrazíka!
„Přicházím se
sněhem,“ odvětil. „Přicházím, když lidé umírají.“
Název: Medvěd a slavík
Autor: Katherine Arden
Počet stran: 344
Nakladatelství: King Cool
Rok vydání: 2018
Moje hodnocení: 3/5
Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji nakladatelství „Naše nakladatelství“!
Žádné komentáře:
Okomentovat