Jedna želva za druhou (John Green)

Anotace: Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování.
Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit…

Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.

Úvod

Když vyšla nová „greenovka“, byla jsem radostí bez sebe! Takže zcela pochopitelně jsem okamžitě objednávala anglický hardback a ten i přečetla. Angličtina byla v pohodě, ale s recenzováním jsem si chtěla spíše počkat na české vydání, jelikož jsem z originálu měla takové smíšenější pocity. Za sebe mohu říci, že se mi o trošku více líbil příběh v našem překladu.

Vypravěčkou je zde šestnáctiletá Aza (ich-forma), která trpí OCD neboli Obsedantně kompulzivní poruchou. U Greenových knih bývá charakter popisné a dějové stránky dosti podobný. Největší prostor při popisování zabíraly samotné myšlenky hlavní hrdinky a vysvětlování příznaků mentální poruchy. Tyto okamžiky jsem si velmi užívala a ráda jsem se dozvěděla něco více o této problematice, hlavně z reálné zkušenosti samotného autora. Co se týče dějové linie, tak ta nebyla vyloženě akční či napínavá, jednalo se spíše o klidnější gradování s pár nečekanými momenty. 

Atmosféra & prostředí

Aza se svojí nejlepší kamarádkou Daisy žije v typickém americkém maloměstě, navštěvuje střední školu a krom typických dívčích problémů se ještě navíc potýká s již zmíněnou OCD. Snaží se být lepším člověk, kamarádkou a dcerou, ale smyčka jejích špatných myšlenek se více a více stahuje a ona se bojí, že se může vše zase pokazit a ona spadne opět na začátku svého boje. Když se objeví v mediích zmizení známého miliardáře a otce jejího bývalého kamaráda, Daisy ji více méně donutí, aby Davise navštívily a možná přišly i na nějaká vodítka k případu. No kdo by nechtěl odhalit záhadu a získat odměnu? Musím zmínit, že mě trochu zarazilo, že celé to detektivní nadšení, které bylo hned na začátku, stejně rychle skončilo, jako začalo. Čekala jsem větší zapojení této linie do příběhu, ale že bych to vyloženě kritizovala a byla nějak zklamaná, to zas ne.

Nemohla jsem udělat nic, abych já byla šťastná, ale zařídit, aby ti kolem mě byli nešťastní, to mi šlo skvěle.

Romantika & emoce

John Green oplývá zvláštním umem, který se týká vytvořením netradičních lovestories. Jeho knihy vyloženě nekončí dobře, dá se říci, že většinou spíše špatně, smutně či ve vás zanechají prázdný pocit. Jak to skončilo zde, si můžete po přečtení domyslet… Ale i když jeho pojetí vyznání lásky bývá poněkud jinačí, i tak zahřeje u srdíčka. Aza není typická puberťačka, která by se mohla vrhat do vztahů po hlavě a býti lehkovážná. Naopak! Líbání v ní vyloženě vzbuzuje pocit na zvracení a dotyky jsou taktéž tabu. Těch několik romantických momentů bylo opravdu skvělých, ale jak jsem již naznačila, dosti jiných. Po emoční stránce příběh nejvíce těžil z mentální poruchy a příznaků s ní spojených, které Aziin život značně ovlivňovaly. 

„..Možná jsem jenom lež, kterou šeptám sama sobě.“

Problémy & záhady

Že Aza nemá normální život, to je celkem jasné. Že to vše ovlivňuje její okolí? To si pište!  Na jednu stranu má úžasnou mamku a kamarádku, na druhou ji ale nikdo nedokáže plně chápat a mnohdy ji jejich péče a nepochopení spíše ničí. Navíc ani začínající románek ji na jejím psychickém stavu zrovna nepřidá. Spirály myšlenek se stahují a stahují a přichází otázka, co dělat dál… Já jsem již četla jednu knihu zabývající se tématem OCD a musím říci, že kniha Už jsem normální?!? si s tím poradila mnohem lépe než Green. Co se týče tématu záhady zmizení miliardáře, tak k té se nakonec autor vrátí, takže se nebojte, že to vyprchá do ztracena.

Spirála má totiž tu vlastnost, že jak se po ní jednou vydáte směrem dovnitř, nikdy neskončí. Jen se pořád a donekonečna utahuje.

Postavy

Aza byla miláček. Opravdu moc jsem si její postavu oblíbila a soucítila s jejím údělem.  Žít s jakoukoliv poruchou není snadné a ona se určitým způsobem se vším dokázala vypořádat. Daisy, její BFF, mi už tak sympatická nebyla. Hlavně kvůli jedné scéně, která se v knize objevila. Na jednu stranu jsem ji sice malinko chápala, na druhou jsem ji zato neuvěřitelně nesnášela. Davis, osamělý kluk, kterého každý jen opouští. Ani on to neměl v životě lehké a lecco se na něm podepsalo.   

Nebyla jsem posedlá démonem. Ten démon jsem byla já.

Závěr

Celých pět let se čekalo, než John Green vypustí do světa nový román. Jedna želva za druhou se zabývá velmi zajímavým tématem, o kterém je potřeba mluvit a snažit se jeho nositele pochopit. Řekla bych, že vzhledem k tomu, že autor má s tímto tématem osobní zkušenost, tak do toho mohl vložit více či z toho vytěžit více. Celkově se mi příběh moc líbil, jeho postavy, zápletka i téma, ale čekala jsem trochu více a tak trochu mi přišlo, že Green prostě spoléhá na své známé jméno. Kniha není ani tak tlustá, dá se říci, že je to spíše jednohubka a tudíž se nabízí otázka, co těch pět let vlastně dělal? Mimo jiné v „želvách“ nalezneme velké množství citátů, jak je pro Greena typické. Na úplný závěr knihu doporučuji všem, kteří autora mají rádi či ostatním čtenářům, kteří se chtějí něco málo dozvědět o psychické poruše.

Název: Jedna želva za druhou

Autor: John Green

Počet stran: 232

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: 4/5  

Zdroj anotace

Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji nakladatelství Yoli!