Malouše svět knih: Není přání jako přání (Alexandra Potter)

Samostatná rusovlasá Londýňanka Heather se stále vyrovnává s nevěrou bývalého přítele, po němž jí zůstaly jen hořké vzpomínky a nesplacený byt.

Jednoho dne v dešti potká cikánku, která jí vnutí vřes pro štěstí, který prý splní všechna přání. A svět se jako mávnutím kouzelného proutku skutečně začíná měnit a život se rozjasňuje. Splněná přání začínají nabírat na obrátkách, Heather je zaskočená tím, co se děje. Ale když do rodinného života zasáhne nečekaná a vážná nemoc otce, usoudí, že je nejvyšší čas na vřes zapomenout a ujasnit si priority. Váhá, jestli jí přání skutečně plnil vřes, nebo to byly shody okolností a náhody. Těžko říct… Vtipná, čtivá kniha pro moderní samostatné ženy, které dokážou brát život s nadhledem a humorem.

Přeju si, abych… Tak přesně těmito slovy začíná hlavní hrdinka měnit svůj život.

Není přání jako přání je kniha A. Potterové. Od této autorky jsem zatím nic nečetla a tato kniha mi měla ukázat její svět a příběhy. A jak se mi vlastně líbila? Čtěte dál!

Mluvím o obyčejných, nedobrodružných a v podstatě nudných přáních, která mi bezděčně proletí hlavou asi desetkrát za den. Podle mě totiž přání nemají s kouzly pranic společného, jsou součástí každodenního života.

Kniha je dělená na očíslované kapitoly a vypravěčem je mladá žena Heather Hamiltonová. Autorčin styl psaní mi občas nesedl. Někdy psala dlouhá souvětí, často narušovaná odbočkami a různými myšlenkami anebo naopak se zde objevovaly věty, které byly krátké a nepříliš na sebe napojovaly. Celkově to narušovalo čtecí dojem a čtenář se občas mohl ztrácet v myšlence.

„Pozor na to, co si přeješ.“

Abych mohla knihu popsat, rozdělím si ji do třech částí.

První část knihy je zhruba do 100. stránky. Potud se mi příběh líbil. Seznámili jsme se s hlavní hrdinkou, její prací, kamarády a rodinou. Ukázalo se, že Heather je obyčejná žena, kterou pronásleduje samý trapas a smůla. Nic se jí nedaří a myslí si, že všichni kolem ní ji snad sebrali štěstí. Milostný život stojí za starou bačkoru, bratr Ed je otravný prudič, kamarádka si věčně někde lítá a navíc jí dochází peníze. Proto pronajme pokoj ve svém bytě mladému Američanovi Gabeovi. Ale jak to, že má najednou spolubydlícího a ve všem štěstí? To díky kouzelnému vřesu od cikánky.

Tato část je velice vtipná a celkově normální, žádné přehnané pasáže. Takové pohodové počteníčko.

Přeju si, abych:

si na záchodě v práci nemačkala pupínek na bradě.

Bohužel jsem to udělala a on si pak na podporu pozval pár dalších kamarádů.

Dalších 100 stran byla bída. Vážně jsem knihu několikrát odložila a zanadávala si. Jelikož má hrdinka kouzelný vřes, vše se jí splní. Potká muže, který ji zahrne takovými romantickými gesty, až mi z toho šla hlava kolem. Kdyby příběh byl romantický, zdravě romantický, dobře.. ale tohle bylo tak přeslazené, předvídatelné, naivní, otravné. Dokonalý muž nebyl vůbec přitažlivý, naopak se jevil jako tupá loutka a hlavní hrdinka s ním. Navíc Heather neustále o něčem přemýšlela a nikdy pořádně k ničemu nedošla. Prázdné, bez smyslu a pochopení části v jinak přeslazeném příběhu. Také si neustále něco přála a množství přání bylo neúměrné k ostatním tématům knihy. A ty její věčné trapasy? Kdyby jich bylo pár, to se stává každému, ale to její množství působilo velice umělé a přiškrceně.

K hledání životního partnera přistupuje jako k volbě ojetého auta. Rok výroby? Nepoškozená kapota? Počet předchozích majitelů? Míra spolehlivosti?

Napadne mě, že půjdu dál, jako bych ho neslyšela, ale je neodolatelný jako velký sáček rumových pralinek. Toužíte po nich. Víte, že toho pak budete litovat. Ale stejně sníte celý pytlík.

Zbytek knihy byl lepší. Opravdu jsem se těšila na zvrat v jejím milostném životě a ten se mi splnil. Aspoň v něčem mě potěšila. Autorka zase najela na milou, oddechovou vlnu plnou vtipných hlášek a dokonce i nějakého toho zamyšlení se nad tím, že není vždy dobré, aby se nám přání splnilo a že bychom si měli vážit toho, co máme.

„Víš, jednou jsem někde četl, že včerejšek je historie, zítřek je záhada a dnešek je dar. Proto mu říkáme přítomnost.“

Konec knihy byl předvídatelný a sladký jako celé dílo.

Takový omyl! Přání nejsou běžná, jsou výjimečná. Jsou spojená s kouzly.

Také v příběhu dominovala popisnost všeho možného. Chvílemi to bylo přehnané, až se mi zdálo, jako bych četla její vlastní deník.

Heather je mladá žena, která si svými touhami pěkně překopá život, ale nakonec to s ní dopadne dobře.

Gabe je americký podnájemník a je rozhodně nejlepší postavou knihy. Jeho humor, způsob vystupování a chování tvoří nejlepší části v příběhu.

James je onen zmíněný dokonalý muž. Nic se mi na něm nelíbilo. On snad neměl vlastní názor, ovšem není jisté, jestli zato mohl jen vřes.

Příběh bych doporučila silně romantickým duším. Které mají rádi přehnaná gesta, kupu přání a trapných situací.

Moje shrnutí z GR:

Potterovou jsem četla poprvé a prvních 100 stran jsem se opravdu nasmála, ale pak?.. Na můj vkus to bylo:
1. moc přeplácané, samé přání.. aspoň mohla autorka dát od nich na chvilku pokoj
2. moc trapných situací v životě hrdinky.. bylo to celkově přiškrcené a umělé
3. číst 100 stran o dokonalém muži, který mi příšerně lezl na nervy a vůbec mi nepřišel dokonalý..ne

Posledních 50 stran se to trochu zlepšilo, ale celkově se v té knize toho příliš neudálo.
Odbočky ve vyprávění a k tomu mnoho nic neříkajících pasáží.. čekala jsem od knihy více!