Na lovu (Meagan Spooner)

Anotace: I když Kráska vyrostla mezi šlechtici, zná tajemství lesa lépe než kdokoli jiný. Poté co její otec přijde o majetek, musí se i se sestrami odstěhovat pryč z města. Uleví se jí, protože v lese se už nemusí dál přetvařovat. Jenže při lovu její otec zmizí a Kráska nemá na vybranou. Vydává se ho hledat a stopuje tajemné Zvíře až do jeho království, do světa z pohádek, který ji může zničit, nebo spasit. Ale kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?

Úvod

Všichni víme, o čem je příběh Krásky a zvířete a taktéž jsme obeznámeni, jaký má tato pohádka konec. V poslední době jakoby se roztrhl pytel s „retellingy“ a každý spisovatel si nějaký chce vyzkoušet. Spisovatelka M. Spooner se do českého podvědomí dostala se svojí sérií Ptačí zpěv, kterou já osobně mám moc ráda. Bohužel jsme se nedočkali českého překladu u posledního dílu trilogii, jelikož očividně nebyla tak velká poptávka po jejích knihách, což se u této novinky říci nedá, jelikož od jejího vydání ji vidím na Instagramu téměř pořád.

O příběhu se dá říci, že má dvě „dějové“ linie. Tou hlavní je samotné vyprávění (er-formou) Krásky/Jevy a tou druhou, vedlejší, je vyjádření myšlenek a pocitů Zvířete. Za sebe mohu říci, že jsem si naprosto zamilovala kapitoly Zvířete a opravdu mě mrzelo, že byly kraťoučké a hnedka pryč.

Autorka i u svých jiných děl dávala důraz na popisnou stránku a zde tomu nebylo jinak. Vše bylo do detailu popsáno a vy jste si skutečně připadali, že stojíte spolu s Jevou v zasněženém lese, tichém a klidném, a číháte s lukem v ruce na svou kořist. Naopak, co musím zkritizovat, je děj. Po celou dobu mi přišlo, že se nic moc nedělo či lépe řečeno tomu autorka nedala žádnou jiskru. Takové milé, sladké, pohádkové vyprávění, kterému prostě něco chybělo. I přes tento fakt, že se příběh táhl a nepříliš vybočoval z příjemné rutiny, se kniha dobře četla.

Atmosféra a prostředí

Meagan díky svému popisnému umu dokázala charakterizovat, jak v krásném prostředí se po většinu děje nacházíme. Jeva žije se svými sestrami a otcem ve městě, ale prakticky celý život v něm trpí, jelikož má ráda klid lesa a ne přeplněné dlážděné ulice. Avšak jak už to tak bývá, osud celé rodině zasáhne do života a oni se budou muset přestěhovat do srubu, který se, jak jinak, nachází v hlubokém lese. Což ovšem přináší řadu problémů jako je např. potřeba lovit a celkově zajišťovat potravu celé rodině. Poté, co se otec po jedné takové výpravě za kořistí ztratí, Jevě nebude zbývat nic jiného než ho najít a přivést domů.

Jak vidíte, jedná se více méně o stejnou variaci v hlavních bodech klasické pohádky Krásky a zvířete s tím rozdílem, že autorka do svého vyprávění zasadila také pohádku o ptáku Ohniváku. Zprvu jsem se tohoto mixu obávala, ale nakonec to bylo opravdu moc pěkné a originální, jelikož svět Ohniváka je nejen pohádkový, ale hlavně magický a tento prvek byl z celé knihy to nejlepší.

Každá pohádka má svá pravidla, která ani nestvůry nemohou porušit.

Romantika a emoce

Romanticky založené momenty knihy sice nebyly ničím překvapivé, ale i tak byly krásné. Vždycky jsem měla ráda tuto pohádku a tu lásku, která v ní rostla a prostupovala až do zatvrzelého srdce samotného Zvířete. Co se týče emocí, tak ty hrály velkou roli v kapitolách Zvířete. Ač to téměř vždy bylo jen pár řádků, i z těch šlo cítit utrpení a rozpolcení jeho osobnosti, ale také touhu a lásku po něčem, co už dlouho nezažil.

Toužím po tom, aby na mě alespoň jednou pohlédla bez nenávisti.

Ale přání jsou pro lidi. Nás sem dostala nespokojenost. Touha a chamtivost jsou lidské vlastnosti.

Jsme Zvíře.

A přesto toužím.

Utíkáme. Lovíme. Sytíme se.

Jsme les a kouzla a čáry a vždycky jsme byli takoví. Libujeme si v zabíjení.

Jsme Zvíře a vždycky jsme byli.

Zlo, záhady a tajemství

Všichni, kdo známe tuto pohádku, víme, že Zvíře je postiženo krutou kletbou, kterou může zvrátit pouze ta jedna vyvolená dívka. V tomto směru se nejvíce angažovala ta část o bájném ptáku Ohniváku. Nejen, že toto Ohnivákovo vyprávění zasahovala do prokletí, ale taktéž mnohé vysvětlovalo a nakonec i vyřešilo. Celkově se to propojení dvou pohádek hlavně týkalo Zvířete a jeho minulosti. Jak už to může býti jasné, všechny záhady a tajemství se nakonec objasnily a vše dopadlo dobře.

„Jak je možné, že si nepamatujete své vlastní jméno?“

„Říkal jsem, že zde žiji sám už mnoho let. Když něco nepoužíváte, uvadne to a rozpadne se v prach.“

Postavy

Jeva neboli Kráska a Zvíře jsou prostě legendární dvojice. Nevinná dívka, krutý netvor. Láska, která snad ani nemůže povstat a přece se objeví. Jeva je odvážná a obětavá mladá žena, která se vydá pomstít svého otce, ale ve skutečnosti nalezne něco mnohem významnějšího. Zvíře, na první pohled krutý netvor, ale uvnitř lidská bytost, která si své vytrpěla a konečně si zaslouží lepší život.

Závěr

Kniha Na lovu nejdříve každého upoutá svojí krásně blyštivou obálkou. I já podlehla! Po přečtení už jsem tak nadšeně bohužel nevypadala. Kdyby autorka nevecpala do K&Z ty části o ptáku Ohniváku, hodnotila bych příběh ještě hůře. Teď se, prosím, neděste, ale podle mě autorka nevytvořila zrovna nic extra s tímto klasickým tématem a jsem ráda, že ty dvě pohádky namixovala. To propojení tomu dalo to pravé odlišné kouzlo, než na jaké jsem z osvědčené linie o dívce a netvoru zvyklí. Co naopak mohu pochválit, je vykreslení atmosféry a prostředí, také legendu o Ohniváčku a zejména ty úžasně procítěné části vyprávěné Zvířetem.

Název: Na lovu

Autor: Meagan Spooner

Počet stran: 328

Nakladatelství: Cooboo

Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: 3,5/5 

Zdroj anotace

Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji internetovému obchodu DOBRÉ KNIHY!