Ostrov Lhářů (E. Lockhart)

Anotace:

Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou
je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel — Lhářů —,
jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.

Na Ostrov lhářů jsem se chystala nějaký ten pátek. Dlouho jsem se snažila dokopat k anglickému originálu, který mám ve čtečce, ale marně. S českým překladem se cesta už našla.

Kniha má velice krátké očíslované kapitoly, kterým vládne vypravěčka Cadence. Styl psaní je zvláštní. Poetičnost, kterou zde nalezneme, mě opravdu uchvátila. Nechyběly také popisy, které děj oživovaly či obvyklé dialogy a vnitřní rozmluvy. Opakovatelnost slov či frází zde nebyla vůbec mínusem.

Potom vytáhl pistoli a střelil mě do prsou. Stála jsem na trávníku a upadla na zem. Rána se v místě průstřelu rozevřela a srdce se mi vykutálelo z hrudního koše do trávy mezi květiny. Z otevřené rány rytmicky tryskala krev,

pak mi tekla i z očí,

uší

a pusy.

Měla slanou chuť prohry. Zářivě rudá hanba opuštěnosti se vsakovala do trávníku před domem, do dlaždic chodníku, do schodů na zápraží. Moje srdce se plácalo mezi pivoňkami jako umírající pstruh.

Hlavní hrdinka nás provede svým životem hezky po kouscích. Ukáže nám svou zvrácenou rodinu plnou přetvářky, své kamarády lháře a samozřejmě své temné já.

Na atmosféru, jakou autorka dokázala vytvořit, se jen tak nezapomíná. Je děsivá, matoucí. Chvíli se s knihou smějete, pak přijde prudký zvrat, který vlastně ani nechápete, ale cítíte, že něco není v pořádku. Taková celá kniha je. Jedno velké CO? Do poslední stránky vlastně nechápete nic. Nechápete jednotlivé části příběhu a až jako celek vám to dá smysl, ale ne hned. Já po dočtení asi dvě hodiny přemýšlela a celými lháři divoce listovala a snažila se poskládat kousky skládačky. Věřte mi, stojí za přečtení.

Dále jsem ocenila podrobnou popisnost ostrova Beechwood, na kterém rodina Sinclairových pobývala v letních měsících a užívala si všechna svá privilegia. Menší mínus pro české vydání bez mapy ostrova. Škoda!

Candence a její lháře jsem si hned oblíbila. Každý měl něco do sebe, což se o její rodině říci nedalo. Tety, rodiče či prarodiče jsem příliš nemusela kvůli jejich přetvářce a chamtivosti.

Pozorovala jsem jeho profil. Nebyl to jen Gat. Byla to i hloubavost a nadšení. Ctižádost a silná káva.

Co mě opravdu nadchlo, a nenechalo chladnou, byly pohádky, které si Cady upravovala k obrazu svému a své rodiny. Právě na tomto dokázala autorka dost dobře představit charaktery rodinných příslušníků a také několik hlavních linií příběhu. Přirovnání a v nich skrytá poučení byly opravdu geniální, tak jako celá zápletka.

Váháte, zda si knihu přečíst či ne? Pokud máte rádi tajemno, napínavou atmosféru a uvolníte si jedno odpoledne, pusťte se do ní.

5 hvězd

 

Zdroj anotace