Autor: John Green
Nakladatelství: Knižní Klub
Rok a měsíc vydání: 2015/04
Počet stran: 240
Mé hodnocení: 4,5 /5
Anotace
Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne?
Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny
a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který
prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat,
ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující
se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou
Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým
géniem, abyste změnili svět...
Aneb býti výjimečným přece vůbec nic
neznamená, i tak můžeš změnit svět!
Colin Singleton, hlavní hrdina
nové knihy od světoznámého autora Hvězdy
nám nepřály Johna Greena, nám ukáže, jak je těžké se vypořádat
s pocitem osamělosti a strachu ze zapomnění.
„Jak se člověk přestane bát, že ho všichni
opustí, že bude navždycky sám a nebude nic znamenat?“
Colin byl odjakživa svým okolím nazýván zázračným
dítětem ba i dokonce géniem. Lidé si o něm myslí, jak snadný má život a jak
skvělá budoucnost ho čeká s otevřenou náručí. Pravda je ale jiná. Hlavní
hrdina nové Greenovky má po maturitě a vše se zdá perfektní v jeho životě
do té doby, než mu jeho přítelkyně dá kopačky. Že je to naprosto běžné? Ano
bylo by, pokud by to nebyla jeho devatenáctá Kateřina. Colin se bude utápět
v sebelítosti, ale naštěstí mu to moc dlouho nevydrží, jelikož jeho
nejlepší kamarád Hassan tohle chování netoleruje. Než si vše oba mladí muži
stačí promyslet, už skáčou do auta vstříc nevšednímu dobrodružství, ve kterém
poznají jednu skvělou Lindsey (ne Kateřinu). Cíl cesty? Žádný! Lehkomyslnost?
Vítána! Dobrodružství? Musí být.
Když se člověk v životě chová
jako chameleon, tak nakonec už vůbec nic není doopravdy.
Jako první, co bych zmínila, je podobnost s ostatními knihami autora,
respektive se jedná o rysy postav. Nalezneme zde hlavní hrdinu, který je tak trochu ztracený ve svém vlastním světě.
Je to outsider, není na něm vůbec nic cool, neumí šeptat, vyprávět smysluplné
příběhy, ale i tak je jedinečný. Colin je nesmírně chytrý, miluje tvoření
přesmyček a z celého srdce touží
být milován, tak moc, že tím ostatním odrazuje. Jeho strach z obyčejnosti je až patetický. Oproti tomu jeho arabský kamarád Hassan je vtipálek se
sklonem lenosti a nic nedělání. I přes jejich rozdílné povahy si skvěle rozumí
a na čtenáře tento jejich vztah silně zapůsobí. Dívka, se kterou se chlapci
seznámí, Lindsey je více méně
v celé knize nazývána svým celým jménem, což pokud jste četli např.
Papírová města, víte, že autor tahle oslovení rád používá.
Ale Colin věděl, že to tak není. Nežárlili.
Prostě nebyl vtip ten typ, který mají lidé rádi. Občas je to takhle jednoduché.
John Green je známí svým uměním proměňovat pouhé slova v něco jedinečného. I zde se mu
to povedlo. Samotný příběh se obohacen o matematické grafy vyjadřující, kdo má sklony k dávání či dostávání kopaček.
Dále se objevuje téměř na každé straně vysvětlivky
pod čarousouvisející právě s grafy. Nechybí citáty, odkazy na osobnosti
z historie či literaturu. Navíc se v příběhu často objevují slova z cizích jazyků, které text
oživují a dodávají mu na exotice. Díky všemu tomuto se Příliš mnoho Kateřin čte velice lehce a jen co se zamilujete do
příběhu, zjistíte, že končí.
Člověk může hrozně moc milovat, myslel
si, ale nikdy nemůže nikoho milovat tolik,
jako se mu po něm může stýskat.
Autor dokázal do příběhu začlenit hned několik
důležitých myšlenek. Nalezneme tu vypořádání se s pocitem osamělosti a méněcennosti. Dále chtíč něco dokázat, znamenat a proslavit se. Vším tím trpí náš
hlavní hrdina, a proto si usmyslí, že dokáže vyzrát nad budoucností a
odhadnout, jak dlouho potrvá jeho vztah s dívkou a kdo z nich ho
ukončí. Vše zjišťoval pomocí svých devatenácti nepovedených románků. John Green
ale přesto nekončí a čtenářům dává zamyšlení
na téma malicherností v lidské chování a v životě. Uvědomí si Colin,
co je v životě důležité nebo bude dál strachy bez sebe z budoucí kariéry?
„Každý člověk viní přírodu a osud, ale jeho
osud je většinou jen odrazem jeho charakteru a vášní, jeho chyb a slabostí.“
I přes geniální myšlenky knihy, je to stále letní dobrodružství s honbou
poznat sám sebe, zažít nové věci a překročit
překážky. Cesta do neznáma, která sympatickým postavám knihy změní životy.
Nejde tu o záhady a tajemství jako v jiných Greenových knihách. Je to
prosté bytí člověka.
A poučení
z toho všeho je, že si člověk nepamatuje, co se vlastně stalo. Stalo se
to, co si pamatuje.
Na závěr bych zmínila, že díky Hassanovi a jeho
přestřelkám s ostatními postavami, je kniha
neskutečně vtipná. Plná neotřelých hlášek a vtipů.
Jestli budoucnost
potrvá věčně, myslel si, tak nás nakonec spolkne
všechny.
Recenzi také naleznete na stránkách Webmagazínu Rozhledna a já tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!
Včera jsem si ji koupila, tak už jsem zvědavá. :)
OdpovědětVymazatPěkná recenze.
Děkuji :)
VymazatPřeji pěkné čtení a ať se líbí!