Malouše svět knih: Hvězdný prach (Neil Gaiman)

BYLI JSME NEVYHNUTELNĚ ZDRŽENI SVĚTEM. OČEKÁVEJ NÁS, AŽ NÁS UVIDÍŠ.

Knihu jsem vůbec neměla v seznamu to-read, ale moje spolubydlící měla na stole pěknou hromádku z knihovny, tak jsem neodolala.

Příběh je rozdělen na očíslované kapitoly, které mají ve svém úvodu pár vět, které popisují o čem, že bude tato část. Dále se každá kapitola dělí na menší úseky, které mají vlastní příběhy. Např. v jedné kapitole nalezneme kousek povídání o Tristranu a vesnici Zdi, v další části čarodějnice Lilim a jejich zlé plány nebo vládce Stormholdu. Někdy se linie příběhů spolu spojí a to je to opravdové kouzlo (ve výsledku jsme s postavami cestovali všude možně, ale o existenci jejich stejných tužeb a cílů jsme z počátku vůbec nevěděli.) Toto střídání pohledů na postavy je skvělým osvěžením v celkem harmonickém, ne příliš živém příběhu. Autor použil er-formu.

Linie příběhů je pěkně uspořádaná. V úvodu se čtenář dozvídá něco o minulosti postav a poté se bez odboček, krásně plynule dostává do přítomnosti, ve které se vše odehrává.

Obloha v sobě měla takovou oblohovost a svět takovou okamžitost, jaké nikdy dřív neviděl a nevnímal.

Hvězdný prach je napsaný velice čtivým stylem. Obsahuje filozofické myšlenky, detailní popisy všeho, co lze v knize jen najít, plno vtípků a ne příliš slušných slov. Hlavním prvkem knihy ale zůstává její fantazijnost (nadpřirozené věci, živý x mrtvý lidé, jednorožec či mluvící strom..)

Hlavním tématem je hon za spadlou hvězdou. S tím souvisí dobře propracovaný vývoj postav a samotného příběhu. Každá z nich má svůj vlastní šťastný/nešťastný osud, minulost a vratkou budoucnost.

Co se týče samotného konce. Jak kniha začala, tak také skončila. Vše začalo trhem, vše skončilo trhem. Začalo to láskou, skončilo to láskou… Ale konec byl neúplný, sice mírumilovný, ale nic extra. Očekávala jsem nějakou rozhodující bitvu dobra se zlem, anebo cokoliv trošku živějšího než jak to ve skutečnosti bylo.

Dobrodružství je velice pěkná věc, říkal si v duchu, ale i pravidelné jídlo a život bez bolesti mají nepopiratelné přednosti.

Hvězdný prach se odehrával v malé vesničce jménem Zeď a magické zemi Elfii. Zeď byla neobyčejná vesnice, která ovšem ve svém nitru vychovávala zlé lidi. Obyvatelé vesnice, až na pár světlých výjimek, byli povrchní a ne příliš přátelští. Co se týče Elfie, tu jsem si hned zamilovala. Magická země plná nadpřirozena, tajemství, podivných obyvatel a míst, s patřičnou dávkou pohádkového kouzla navrch.

Vztah hlavních postav, Tristrana a hvězdy Yvaine, byl nijaký. Zpočátku se vůbec nezdálo, že by k sobě postavy měli nějaké sympatie, právě naopak. Čekala jsem na nějaký zlom, vývoj a bohužel nic. Pak se z ničeho nic, úplně náhle láska vynořila a bum! postavy byli spolu. Chápu, že si lásku k sobě neuvědomovali, ale to k mému nadšení nestačilo.

Tristran je naivní snílek. Celkem oddaný, věrný mladý muž, který dokáže dodržet slovo. Někdy působil jako blázen.

Yvaine krásná spadlá hvězda s opravdu mnohdy zarážející slovní zásobou. Nebýt jí a jejího charakteru, příběh by nebyl vůbec oživený.

Lordi ze Stormholdu, čarodějnice Lilim a Madame Semele. Ti všichni tvořili v knize záporné postavy. Táhli se za hvězdou se zlými úmysly, ale jejich zákeřné plánování vražd, humor a triky byly to nejlepší.

Je to krásný oddechový příběh, ideální na nudné večery. Uvařte si kávu či čaj, nechte se obestřít pohádkovou mlhou, ponořte se do magického příběhu a užijte si ho!