Jen jeden den (Gayle Forman)

 

V jeden den se narodíme. V jeden den umřeme. V jeden den se můžeme změnit. A zamilovat. Během jedinýho dne se může stát cokoli.

Když americká studentka Allyson potká během svého výletu do Evropy na pouličním představení Shakespearovy hry Večer tříkrálový bezstarostného holandského herce Willéma, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. A když je osud na druhý den svede dohromady znovu, Allyson udělá něco, co by sama od sebe nikdy nečekala: změní všechny své plány a odjede s Willémem do Paříže Po jediném společně stráveném dni a jedné noci se jiskra rozhoří v jasný plamen… dokud se Allyson na druhý den nevzbudí a nezjistí, že je pryč nejen její milenec, ale také její luxusní hodinky a s nimi i sen o velké lásce. Za jediný den se život mladé dívky převrátí naruby. Allyson se vrací do Států a jako poslušná dcera podle přání svých rodičů nastoupí na vysokou školu. Během prázdnin však znovu utíká do Paříže – aby našla odpovědi, vášeň a možná i skutečnou lásku, která ji od onoho osudového dne nedává spát.

Příběh je rozdělen na dvě části. V té první (Jen jeden den) poznáváme hlavní hrdinku Allyson jako otrávenou turistku na cestách. Je tak trochu nudná, velice uťáplá svými rodiči, kteří ji organizují každičký moment v jejím životě. Dokud nepozná Willema. Cizince, kterého potká, ji totálně změní život. Prožije s ním jen jeden den v Paříži a s tím, co zažila, se bude skoro v celé druhé části příběhu (Jen jeden rok) trápit a vyrovnávat. Nastoupí na podzim na vysokou, kde se jí nebude dařit a zjistí, že hlavní obor není pro ni zřejmě ten pravý. I přes negativní přístup k životu a lidem si najde kamarády. Zlomový okamžik v jejím životě nastane téměř na konci knihy. Vzepře se rodičům, najde si práci a kurz francouzštiny, odjede zpět do Paříže hledat Willema a nakonec najde samu sebe a procestuje opět kus Evropy.

Ukázal mi, jak se ztratit, a já pak ukázala sama sobě, jak se najít. Náhoda možná není to pravý slovo. Zázrak je přesnější.

První část příběhu se mi moc líbila. Sama jsem byla v Paříži, takže jsem si tak trochu zavzpomínala. Co se týče druhé části, ta byla tak trochu průměrná. Na můj vkus se tam toho příliš nedělo, příběhu chyběla šťáva. Když se hrdinka rozhodla odjet zpět do Paříže, měla jsem z ní upřímně radost. Konečně se totiž něco začalo dít. Závěr příběhu a celý návrat k cestování se mi líbil.

Allyson, vypravěčka knihy, je obyčejná dívka. Z mého pohledu ne příliš sympatická. Žije nudný život řízený rodiči, bez špetky zábavy a soukromí. Až když se stane „Lulu“, je z ní veselá rebelka pro každou špatnost.

“V duchu jsem troufalá a otevřená, ale navenek vždy poddajná a zdvořilá.“

Willem je pravým opakem Allyson. Je veselý, vtipný a plný života. Je jako neřízená střela.

 „Vy Američanky jste tak divoký! Já jsem Holanďan. Přinejhorším ji přejedu kolem.“

 „Nikdy nevíš, co přetrvá“ Něco podobnýho už říkal o náhodách, o tom, že nikdy není jasný, která je jen oklikou a která rozcestím, a člověk nikdy neví, že se život mění, dokud není po všem.

Celý příběh je o náhodách. Jak nám jedno rozhodnutí dokáže změnit cesty osudu. Důležité je dokázat se s tím smířit, což Allyson moc nešlo. Osud se má přijmout, protože vždycky může být hůř. V příběhu nalezneme mnoho útržků z her W. Shakespeara. Knihu si jistě oblíbí romantické duše, protože jiskra mezi hrdiny vzplane velmi rychle.

„Podle mě znamená dvojí štěstí dvě poloviny, který se vzájemně našly. Jako dvojverší.“

Knihu jsem si vybrala, jelikož mě zaujal název a její anotace. Je to pohodový příběh, ideálně například k moři. Odpočinete si u něj a nemusíte se příliš namáhat přemýšlením. Kniha se čte lehce, styl psaní autorky je normální, nevybočuje z žádné linie, nenajdete na něm nic neobvyklého.

3 a půl hvězdy

zdroj anotace: YOLI