Anotace: Město Voortyaštan kdysi bývalo sídlem bohyně války a
smrti, líhní hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří rozsévali smrt a
podrobili si miliony lidí. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách.
Není proto divu, že
generálka Turyin Mulagheshová — prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově a údajná
válečná zločinka — je vyslána právě tam. Ve Voortyaštanu má počítat dny do
důchodu a upadnout v zapomnění. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka.
Pravda je taková, že
generálka byla ještě jednou, naposledy, povolána do služby, aby prošetřila
objev, který může změnit svět — nebo ho zničit.
Problém je v tom, že si
tahle stará vojačka není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou.
Úvod
Na pokračování „božské“ série jsem se opravdu těšila
a vůbec jsem nemusela čekat, jelikož v době, kdy jsem četla první díl, se
schylovalo k vydání překladu dílu druhého, takže naprostá spokojenost! Jak
si můžete přečíst v recenzi na Město schodů, byla jsem tímto světem přímo uchvácena, a jak mohu napovědět
hned v úvodu této recenze, zde tomu není jinak.
Kapitoly
jsou opět dlouhé a specificky pojmenovány dle vývoje událostí. Navíc, tak jako v dílu prvním, je začátek
každé kapitoly obohacen o úryvek z různých historických spisů
týkajících se daných světců spojených s Kontinentem. Tyhle části zbožňuji,
jelikož se pokaždé dozvím něco bližšího o místě a dané minulosti. Tyto detaily
jsou opravdu velkým přínosem.
Dáváme
si nesplnitelné sliby, abychom ospravedlnili svá nejhorší rozhodnutí…
V prvním díle této série jsem si skutečně pochvalovala
jak popisnou, tak i dějovou stránku příběhu, a zde tomu není jinak! Autor
dokázal velmi detailně, avšak bez zbytečných vycpávek, popsat další část
Kontinentu (město Voortyaštan), jeho obyvatele a nastalou složitou situaci
protknutou božskou mocí. Také si našel čas představit životní příběh a
trápení hlavní postavy generálky Turyin Mulagheshové či stvořit nové
charaktery. Dějová linie v knize byla opět bezchybná. Postupně
docházelo k odkrývání tajemství a záhad, děj gradoval, akce a napětí
stoupaly až do samotného epického finále.
Je
velkolepá, děsivá, nádherná. Je mořem, měsícem i útesem. Ztělesnění války
a nekončícího násilí.
Ač příběh nepatří zrovna mezi ty hubené jednohubky, čte
se neuvěřitelně rychle a lehce. Ano, není to zrovna jednoduchý svět a
musíte si hlídat, co se děje, jelikož je snadné se v tom všem ztratit a
nepochopit to, ale stojí to opravdu zato! Je to prostě geniální, skvěle
propojené a konečný výsledek je jak jinak než boží. Ani příznivci humoru
a uštěpačných vtípků nebudou zklamáni, jelikož Turyin rozhodně nic nenechá
bez komentáře, ale pozor! kniha
obsahuje celkem dost sprostých slov, ale bez nich by to opravdu nešlo,
poněvadž to patří k charakteru svérázné generálky.
Atmosféra
a prostředí
Příběh a jeho postavy nás v tomto díle zavedou do
města Voortyaštan, které je spojeno s bohyní války a smrti Voortyou. Jedná se o takový ten nejhorší
možný konec světa nevhodný pro život. Tak jako v Bulikově plném schodů, i
zde se děje něco divného, něco nadpřirozeného a nenormálního a je to potřeba
vyšetřit! Jak jsem se již zmínila, autor dokázal město a vše s ním
spojené velmi přesně popsat a vytvořit dojem, že v něm sami stojíte a
obdivujete jeho zašlou krásu a historii. Příběh a jeho atmosféra působí na
jednu stranu velmi starodávně, až téměř magicky, na druhou stranu zde můžeme
vidět krutou realitu současného válčení a utrpení.
Nezapomínej,
kde jsi. Nezapomínej, kde jsi.
Zlo a
akce
Generálka Mulagheshová byla, ač nerada, vyslána do
města prošetřit jeho abnormální chod a problémy s tím spojené. Jak už
napovídá anotace, za vším stojí něco božského, co by dávno mělo být mrtvé,
pohřbené a nefunkční. Jak už to tak bývá, zlo si vždy najde cestu na zemský
povrch a započne svoji finální cestu plnou ničení a bolesti. I zde tomu tak
bylo. Zlo, zlé podstaty či samotní zloduši byli částečně božského a částečně
lidského původu. V příběhu se také opravdu skvěle ukázalo, že ač zde
máme zbytky božské moci, většinou za vším stojí pouhý člověk a jeho absurdní tužby.
„Každá
smrt má ozvěnu. A někdy se zdá, že ty ozvěny přehluší veškerý život.“
Od samotného začátku víme, že se něco děje. Něco
špatného, zlého, s velkými následky pro lidstvo a to vše je dobře nacucané
božským vlivem. I v tomto pokračování nám autor předhodil mnoho a
přemnoho nejrůznějších záhad a tajemství. Každá kapitola obsahovala něco
nového, až se zdálo, že se nikdy nic nevysvětlí, ale to byl opravdu jen klamný
pocit. Všechno spolu dokonale souviselo, propojenost byla na maximum, a jak
se jedna záhada objasnila, započala pomalá, ač jistá řetězová reakce a bum! máme vše vysvětlené a ani to
nebolelo (max. vaše mozkové závity, jelikož se snažíte být s řešením
záhad o krok napřed před samotnou generálkou). Stejně jako u prvků zla, i zde
se jednalo jak o božsky zabarvené mystéria, tak i pouhé lidské problémy.
„Pokrok
je jedna věc, donebevolající zhovadilost druhá.“
Postavy
Na této sérii se mi moc líbí, že postavy jsou ve
věku 35+ (zde dokonce něco mezi 45-55 lety). Nejsou to žádní naivní,
pobláznění teenageři, ale logicky uvažující dospělí lidé. Také je velkým
plusem to, že se hlavní postavy vyvíjejí. Vidíme zde rozvoj
osobnosti, změny chování či uvědomění si sebe samotných. V prvním díle
jsme se již setkali s generálkou jako s jednou z důležitých
postav. V této knize se dostala do naprostého popředí a byla to tedy
vzrušující jízda! Moc se mi líbilo, že autor objasnil její minulost a tím
pádem celkově její osobnost a chování. Krom samotné Turyin se do příběhu
zapojil z Města schodů
také Sigrud, který je velmi svérázný hromotluk, který dokáže zabíjet
lidi na potkání. Kombinace těchto dvou jedinců přinesla velký příval
drsných a sprostých slov, upřímnost v každé větě a mnohem více. Co se týče
„záporňáků“, více méně celou knihu jsem tušila, kdo za vším stojí, a musím se
pochválit, jelikož jsem se vážně trefila.
„No…“
Pandey s námahou hledá slova. „Zdá se mi, že ve službě je už jen hrstka
skutečných starých hrdinů. Až odejdou do výslužby, velká část historie upadne
v zapomnění spolu s nimi.“
Závěr
Město mečů si musíte přečíst. Prostě musíte! Prosím. Je
to neuvěřitelně živě a detailně, ale ne přehnaně, vykreslená urban fantasy,
která čerpá z nadpřirozena v zastoupení božské moci. Stejně jako
první díl, i druhý mě naprosto nadchl. Autorův styl psaní totálně
zbožňuji a nejen to. Jeho svět je vykreslen tak, že si ho dokážete
představit a téměř se ho dotknout či do něj ve své fantazii vstoupit, postavy
nejsou vůbec ploché a vy cítíte, že s nimi můžete vést plnohodnotnou konverzaci
a budete přesně vědět, co by vám odpověděly, jelikož tak moc dobře jsou
charaktery vykresleny. Vážně, tuhle sérii si musíte přečíst, jelikož ji jako
divá moc moc doporučuji. Co se mě týče, já nyní už jen mohu čekat na
překlad třetího a zároveň posledního titulu a věřte mi, že se nemohu dočkat!
„Lidi si
nevybírají, co z nich svět udělá,“ poznamená Mulagheshová.
Název: Město
mečů
Autor: Robert
Jackson Bennett
Počet
stran: 550
Nakladatelství:
Host
Rok
vydání: 2017
Moje
hodnocení: 5/5
Pěkná recenze. O sérii jsem neslyšela, ale fakt si me nalakala.:)
OdpovědětVymazatDěkuji! Určitě do toho jdi🙂
Vymazat