Spáleniště: Zkouška (James Dashner)

LABYRINT BYL TEPRVE ZAČÁTEK NALEZENÍM CESTY Z LABYRINTU TO MĚLO SKONČIT... Už žádné hlavolamy. Žádné proměnné. A žádné běhání. Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu. Vláda se zhroutila – a s ní i pořádek. Rozpadajícími se městy teď bloudí „raplové“, lidé pokrytí hnisavými ranami, které infekční nemoc nazývaná erupce dohání k vražednému šílenství. Hledají, kde by našli další oběť... a potravu. Pro Placery běhání zdaleka neskončilo. Namísto svobody zjišťují, že mají před sebou další zkoušku. Musejí překonat Spáleniště, nejvíc sežehnutou část planety, a do dvou týdnů dorazit do bezpečného útočiště. A organizace ZLOSIN se postarala o to, aby uzpůsobila proměnné a nastavila šance v jejich neprospěch. Thomase čeká zkouška ohněm – skutečně přechovává někde v hlavě tajemství svobody? Nebo bude věčně vydán ZLOSINu na milost?

Druhý díl Labyrintu byl pro mě opravdu jednohubkou. V neděli večer jsem měla jít do kina a v sobotu ránu mi došlo, že jsem knihu nečetla? To byl problém, takže jsem si dala maraton! Ve výsledku jsem poslední stránky dočítala cestou v autobuse a po zhlédnutí filmu jsem si říkala, že jsem vůbec nic číst nemusela!

Už žádný strach. Žádný šok. Žádné otázky. Přijmi, co přijde. Zapoj se do hry. Zvládni testy. Zvládni zkoušky.

Naši milí placeři se opět ocitají ve víru zkoušek o přežití. Mají nový úkol, nový cíl, který není o nic méně nebezpečný než jejich předešlé zážitky. Musejí přejít přes sežehnutou část země, kde na ně budou číhat odporní raplové a mnoho dalších nemilých překvapení. Dostanou se na bezpečné místo? Přežijí útoky raplů, přírodních živlů a zákeřných pastí Zlosinu? Anebo je čekají na samém konci ještě horší věci než na jejich začátku.

„Frase,“ odvětil Minho. „Jsem pevnější než hřebík. Dokázal bych tě nakopat do toho tvýho změkčilýho, poníkymilovnýho zadku i s dvojnásobnou bolestí.“ Thomas pokrčil rameny. „Ale já mám vážně rád poníky. V tuhle chvíli bych nějakého samou láskou snědl.“ V žaludku mu hlasitě zakručelo.

Atmosféra, jakou Dashner připravil, byla nervy drásající. Jednu minutu bylo vše příjemné a tu další to šlo naprosto neřízeně z kopce. Člověk se nestačil divit, jaké zvraty autor dokázal přichystat na hrdiny. Napětí se dalo přímo krájet a o akci tu nouze rozhodně nebyla.

Prostředí bylo velice dobře popsané. Jak samotná cesta placerů z ubikace tím šíleným tunelem (moje nejoblíbenější část), tak i jejich putování po spáleniště, přes město až k samotnému cíli.  

„Vsadil bych se, že jsme se právě ocitli v pekle. U tebe jsem si vždycky myslel, že tam skončíš, Minho, ale u sebe jsem to nečekal.“

O humor zde také nouze nebyla. Uštěpačné poznámky, ironie, vtipné oživující dialogy mezi chlapci. V tomto se oba díly rovnaly.

Zlo, které se zde objevilo, bylo jedním slovem: šílené! Divné vraždící koule, které mě úplně okouzlily! Přírodní katastrofy, které se vymkly kontrole, a ohrožovaly vše živé kolem. Samotné město a jeho obyvatelé raplové. Podrazy, které na sebe přátelé dokázali přichystat či samotná bitva, která byla podle mého názoru bohužel odbytá. Příšery, s kterými bojovali, byly skvěle popsané a vymyšlené, ale celková bitva nebyla nic moc. Moc rychlá, vůbec epická a celkově odfláknutá.

„Při prvním náznaku problémů zahajujeme boj,“ prohlásil Minho. „Jestli to bude znamenat naši smrt, budiž.“

Co se týče postav, tak moje milovaná trojice Thomas-Minho-Newton (hlavně Newton) opět nezklamali. Hrdinové se vším všudy. Teresa se sice trošku nepříjemným způsobem vybarvila, ale její důvody jsou zcela pochopitelné. Ostatní placeři byli také skvělý a skupina B jakbysmet. Raplové Jorge a Brenda, tedy zejména Brenda, na mě působili podrazácky. Brenda mi opravu nesedla a nemám ji ráda.

„A Pánvička začne rodit miminka, Winston se zbaví svého příšerného akné a tady Thomas se jednou doopravdy usměje.“ Thomas se otočil k Minhovi a zahrnul ho přehnaným falešným úsměvem. „Spokojenej?“ „Vogo, ty jsi vážně obluda.“ „Když to říkáš ty.“

Druhý díl byl šílený, zmatený, neuvěřitelný. Skvěle se četl, stránek rychle ubývalo a samotný konec po bitvě mi vyrazil dech. I přes pár chybiček jsem s pokračováním naprosto spokojená a teď už jen zbývá závěrečný díl, který již nějakou dobu válím na stole (díl před jedničkou možná koupím v angličtině, ale nato mám času dost). Sérii doporučuji všem milovníkům nebezpečných dobrodružství plných nečekaných zvratů.

Když bych hodnotila film z pohledu zapáleného čtenáře, tak co to sakra bylo?! To z knihy mělo možná tak 1 %. Ovšem když si odmyslím, že je to podle knihy, byla to pořádná jízda a film jako takový byl fajn.

5 hvězd

 

 

Zdroj anotace