Malouše svět knih: Bohové Olympu – Neptunův syn (Rick Riordan)

Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří. Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?

Druhý díl série Bohové Olympu jistě potěšil mnohé příznivce samotné postavy Percyho Jacksona. V tomto pokračování je totiž jedním z vypravěčů společně s Frankem a Hazel, kteří jsou také polobohovém, ale v římském táboře. Na tomto díle lze vidět, že autor neztrácí na své síle umět zaujmout a skvěle vyprávět. V knize nechybí opravdu živý děj, ne ledajaké pouhé vyprávění, ale opravdu téměř hmatatelné okamžiky, které si čtenáři s hrdiny prožijí. Popisnost je opět bezchybná, seznámíme se s několika bájemi a pověstmi, poznáme do nejmenšího detailu okolní krajinu, po které se naši hrdinové vydávají na dobrodružství a celkově vzhled všeho možného i nemožného. To na jeho knížkách přímo žeru! Vždy se dozvím něco nového a zajímavého neotřelým způsobem. Vše si při čtení dokážu představit a moje fantazie přímo skáče radostí.

Jsou věci, pro které stojí za to umřít.

Naše trojka se opět vydává za nebezpečným dobrodružstvím, které má již od pradávna ve velkém proroctví. Atmosféra, kterou se zde podařilo vytvořit, je skutečně kvalitní. V dechberoucích momentech vás donutí zadržet dech, v těch vtipných pasážích vás rozesměje klidně na celou přednáškovou aulu a v těch smutných vás bodne u srdce.

Ale každý hrdina má svou osudovou slabou stránku..

Jako u předešlých děl Riordana sledujeme stejné prvky ve vyprávění, kde každý hrdina je něčím výjimečný, kde cestujeme i za hranice strachu, kde bojujeme zato správné, za přátele, rodinu a spravedlnost. Ač je to kniha plná dobrodružství, nalezneme zde i skutečně pěkné myšlenky, které nesou vážnost a pravdivost o světě.

„Život je vzácný jenom proto, že končí, chlapče. V tom věř bohu. Vy smrtelníci nevíte, jaké máte štěstí.“

Jak říká i anotace, tak se Percy a jeho nový přátelé vydávají na Aljašku zachránit boha. Jejich putování bylo akční, napínavé a nebezpečné. Moc se mi líbilo, jak byla vykreslena Aljaška a i nápad, co ukrývala a s čím se museli postavy potýkat. Dále jsem ocenila různorodost prostředí, která na sebe lehce navazovala, jak „trojka“ cestovala křížem krážem. Také zloduši byli velmi originální, např. jsem si nikdy neuměla představit, jak může být takové malé obilí zákeřné. Autor dokáže oživit cokoliv a dát tomu kápi zla a temnoty.

„Jsme karpoi, duchové zrna. Děti matky země, ano! Jsme její pomocníci od nepaměti. Než nás ti odporní lidi zkultivovali, byli jsme divocí. A zase budeme. Pšenka zničí všechny!“ „Ne, čirok zavládne!“ „Ječmen bude panovat!“ Ostatní se přidali, každý amorek provolával slávu svému druhu.

Jak jsem se již zmínila, v tomto pokračování se nám vrátil samotný Percy Jackson, ovšem jeho cesta nebude jednoduchá. Mít v hlavě prázdno a nic nevědět musí být šílené, ale on je silný a nevzdává se. Během čtení jsem měla pocit, že samotná postava je v tomto pokračování mnohem vyzrálejší. Působila na mě jinak než v první sérii. Percy nám zřejmě vyrostl! Frank a Hazel byli správní. Frank dokázal neuvěřitelně překvapit svým skromným chováním, a že měl důvod se chovat naopak, vzhledem k jeho úžasným schopnostem. Naopak Hazel získala okolo sebe opar temnoty a zvláštní nepřemožitelnosti.

Neptunova syna bych doporučila všem milovníkům spisovatele. Vy víte, že musíme přečíst vše od něj! Pokud máte chuť na bláznivé dobrodružství plné nebezpečí a trefných hlášek, tak jen do toho!

„No,“ usmál se, „snídaně to zní dobře.“ Všichni si objednali veliké talíře s vajíčky, palačinkami a sobími párky, i když Franka trochu trápilo, že je to ze soba. „Myslíte, že je v pořádku, když jíme Santova pomocníka?“ „Člověče,“ zašklebil se Percy, „sním klidně i velikonočního zajíčka. Mám hlad jako vlk.“

Pocity po dočtení: Já bych od Riordana četla cokoliv, co by mi nabídl. :D Miluju Percyho a jeho kamarády. Spisovatele neotřelou fantazii, ale tenhle díl se mi líbil trošku míň. Není to na celé 4 hvězdy, ale na 5 taky ne. Něco mi tam vadilo. Možná mi Frank a Hazel nepřirostli k srdci jako Leo, Piper a Jason z jedničky. Možná jsem čekala trošku větší horskou dráhu... Rozhodně se ale těším na trojku!