Hraničářův učeň 9 - Halt v nebezpečí (John Flanagan)

Pronásledování zločinců může být smrtelně nebezpečný úkol – dokonce i pro hraničáře.
Halt, Horác a Will sledují Tennysonovu stopu z Clonmelu přes Piktu až do Araluenu. Falešný kazatel se svými nohsledy unikl v Hibernii spravedlnosti a Halt nechce dopustit, aby se totéž stalo znovu. V Hibernii porazil Will jednoho z Tennysonových genoveských nájemných vrahů – jenže ještě dva zůstali naživu. Bude Willovo a Haltovo mimořádné lukostřelecké umění stačit na to, aby je zachránilo před úkladnými vrahy? Nebo má Willův učitel před sebou svůj poslední boj?

Na pokračování série o odvážném hraničářovi Willovi jsem se těšila. První díl jsem četla někdy na základní škole a velice mě zaujal, jenže pak nebyl čas a já na něj zapomněla. Minulý rok jsem se k němu opět vrátila a do konce série mi chybí ještě tři díly.

Pohybovat se v přítomnosti nepřítele takto neozbrojen se naprosto příčilo všem zásadám. Zejména mu vadilo, že musí mít povolený luk. Jak pravilo staré hraničářské úsloví, povolený luk je jen klacek. Když ho před pěti lety slyšel poprvé, připadalo mu vtipné. Teď na něm neshledával nic zábavného.

Příběh je dělen na očíslované kapitoly a je vyprávěn er-formou. Styl psaní je velmi čtivý. V celé knize dominují vtipné, velice živé dialogy hlavních hrdinů.

První, co vás na příběhu zaujme, je prostředí, ve kterém se odehrává. V tomto díle se naši hrdinové pohybují po zemi zvané Araluen. Araluen je jejich rodná země a nalezli bychom ji v období středověké Evropy (Anglie). Je to krásný ostrov plný zeleně, středověkých hradů, rytířů chránících svou zemi před ostatními národy a hraničářů hlídajících pořádek ve svých lénech.

Mapy zde.

Hraničáři jsou zvláštní lidé. Mají smysl pro čest a spravedlnost, což jsou jejich nejdůležitější vlastnosti. Jezdí na huňatých ponících, s kterými se umí dorozumět. Jsou to jejich spřízněné duše. Jejich schopnosti pohybovat se naprosto neslyšně a neviditelně moc obdivuji (a ta jejich speciální pláštěnka!). S tím souvisí suchý humor tohoto dílu. Will a Halt (jeho bývalý učitel) a rytíř Horác se opět vydávají na nebezpečnou výpravu s cílem zachránit svou zemi. Jelikož Horác není hraničář a tudíž mu chybí jejich schopnosti, mnohdy má problémy, aby jim pronásledování zloduchů nekazil. V tomto díle mám Horáce úplně nejradši. Jeho snaha o profesionální maskování v hraničářské pláštěnce a vtipné hlášky na úkor dvojice hraničářů (a naopak) je perfektní.

„Možná jsme měli jet s ním,“ poznamenal pár minut potom, co ztratili přítele z dohledu. „Ve třech bychom nadělali čtyřikrát víc hluku než Will,“ namítl Halt. Horác svraštil čelo, ten poměr tak docela nechápal. „Neměli bychom ve třech nadělat spíš třikrát víc hluku?“ Halt zavrtěl hlavou. „Will s Cukem skoro žádný hluk nenadělají. Ani já s Abelardem. Ale pokud jde o tebe a to pochodující zemětřesení, kterému říkáš kůň…“ Ukázal na Kikra a zbytek věty nechal nevyřčený. Horáce se takové nařčení jeho věrného koně upřímně dotklo. Měl Kikra velice rád. „Halte, to je trochu moc!“ protestoval. „Kikr za to v žádném případě nemůže. Není vycvičený, aby se pohyboval potichu…“ Zarazil se, protože pochopil, že Haltovi právě skočil na špek. Hraničář zachytil jeho pohled a významně naklonil hlavu ke straně. Někdy, napadlo Horáce, může jeden pohled nebo pohyb hlavy vyjádřit víc jedovatosti než záplava slov.

Každý díl Hraničářova učně je plný nebezpečí, napětí a akce. Ani v tomto díle nic z toho nechybělo. Je pravda, že oproti předešlým dílům, je slabší, co se týče množství akce a postav. Našlo by se zde i pár dějově slabších míst. Co se týče názvu, ten byl vysvětlen až téměř v polovině knihy a autor své čtenáře dost potrápil.

Dále nenajdete žádné hluché části, které by nějak nenavazovaly na předešlé díly. Návaznost je dokonalá. I devátý díl má geniální, neotřelou zápletku, která je na konci srozumitelně vysvětlena. Nenašla by se žádná podobnost s předešlými díly.

Jak Halt častokrát během výcviku Willovi říkával, v devadesáti procentech případů lide vidí jen to, co čekají, že uvidí.

„Když budeme postupovat a někdo se objeví, prostě ztuhni. Stůj úplně nehnutě. Právě pohyb −“

„Přitahuje pozornost a odhalí tě,“ dopověděl Horác. „Já vím.“

„Jen abys nezapomněl. V takové situaci to člověka neodolatelně láká, aby se schoval.“

Co mám ráda ještě na této sérii a tomto díle? Popisnost. Flanagan dokáže geniálně popsat nejen prostředí, jak už to bývá i u jiných knih, ale také akci a plány, v kterých se hraničáři angažují. Dále postupy a průběh boje, např. jak by správně měl letět šíp, aby si našel svůj cíl nebo emočně vypjaté situace či pocity postav spojené hlavně s nebezpečím číhajícím na každém rohu a strachem o své blízké. Celkově v knize nenajde nic, co by nebylo pořádně a kvalitně popsané.

Hudební ukázky

Postavy, které se zde objevují, jsou pečlivě popsány, jak vzhledově, tak i povahově. V každém díle mě vždy něčím novým překvapí. Libí se mi jejich rozvoj a růst osobnosti, s čímž si autor velice rád pohrává. Při čtení doslova ožívají na papíře a vy si přejete, aby dobrodružství nikdy neskončilo.

„Tak ti pěkně děkuju,“ prohlásil Horác a povytáhl na něj jedno obočí. Začínal si v tom výrazu libovat.

„Měl bys to dělat tak, aby se druhé obočí nehýbalo,“ poučoval ho Will. „Jinak vypadáš, že se jen překvapeně šklebíš.“

Will je hlavní postava a hlavně o něm a jeho přátelích Flanagan píše. Odvážný muž již od dětství. Čestný, spravedlivý, s velikým srdcem. Ať už byl dítětem či teď mužem, vždycky to pro mě bude zlatíčko, malinký Will, který jen trochu vyrostl.

Halt je přísný, rejpavý, věčně zachmuřený hraničář, bývalý učitel Willa. Jeho narážky na oba mladé muže jsou k nezaplacení. Vždycky, když jde do tuhého, dokáže své přátele uklidnit a přihodit i pár rýpnutí na uvolnění atmosféry (a nejen on, ale i Will.)

„Samozřejmě…,“ spustil Horác a pak se zarazil. Halt mu pokynul, ať pokračuje. „Totiž, napadlo mě, že pod tlakem budeme i my, ne? Co když chybu uděláme my?“ Halt ho několik vteřin mlčky pozoroval. Potom se otočil k Willovi. „On je takové naše sluníčko, že?“

Horác je vážený rytíř z řádu Dubového listu. Vážený, nevážený někdy se chová jako malé dítě a za tyhle jeho výkyvy ho zbožňuji. Dokáže ve všem najít něco krásného. Po letech s hraničáři si vybudoval svoji rýpavou stránku a také dokáže hýřit vtipem.

„Víš, Horáci,“ promluvil po chvíli, „ty jsi býval takový milý mladík. Co se to s tebou stalo?“

Horác se k němu otočil s širokým úsměvem. „Myslím, že jsem strávil příliš mnoho času ve vaší společnosti,“ řekl.

A Halt musel uznat, že má nejspíš pravdu.

Malcolm je léčitel, který se objevil v šestém díle. Svým přátelům přichází na pomoc. Čestný, hodný muž vypadající jako sup.

4 a půl hvězdy

Moje shrnutí z GR:

4,5* :) jelikož oproti předešlým dílům série se našla slabší místa. 
Příběh byl opět geniální. Vzhledem k tomu, že je to 9. díl, dokázal autor vymyslet zase něco nového, neotřelého. 
Skládám ti poklonu, Flanagane, ty který mě provázíš Araluenem už snad od mých 14 let a ani teď, v poněkud vyšším věku, to neztrácí kouzlo.
Napínavá zápletka a geniální rozuzlení na konci. Neobvyklý smysl pro humor dvou hraničářů, jeden rytíř, který je odvážný a na druhou stranu praštěný jako malé dítě a malý vyhublý léčitel, který vypadá jako sup.
Dokonalá kombinace na pěknou dávku dobrodružství!

 

Zdroj anotace: Egmont