Bílá jako sníh, rudá jako krev (Alessandro D‘Avenia)

„Narodil jsem se první školní den a vyrostl a zestárl za pouhých dvě stě dalších dní…“

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.
Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…
Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Knihu jsem si vybrala, protože jsem o ní slyšela, že je to další verze „Hvězdy nám nepřály“. Hvězdy zbožňuju a ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem je četla. Samozřejmě mi zvědavost nedala a rozhodně svoji volby nelituji, naopak!
Kniha má krátké kapitoly, max. asi pět stránek. Kapitoly nejsou nijak značené (např. číslicemi či názvy). Vypravěčem celého příběhu je šestnáctiletý Leo. Autor dokázal celý příběh napsat s takovou lehkostí, která se velice odrazila na čtivosti příběhu.

„Láska je jako zemská tíže: neviditelná a všeobecně platná, stejně jako ta fyzikální.“

Jak už jsem se zmínila, hlavním a jediným vypravěčem knihy je Leo, který nás provází celým svým třetím ročníkem gymnázia. Vypráví o škole, o fotbale s kamarády, o novém učiteli, který ho pěkně vytáčí, o své lásce Beatrici (kterou osobně nezná), nejlepší kamarádce Silvii. Tohle vše nám servíruje jako na podnose, s pěknou dávkou cynismu a svých vnitřních pocitů.

V celé knize nalezneme mnoho Leových přirovnání věcí a pocitů k barvám (bílá, rudá, černá). Hlavně jde o bílou, která ho neskutečně vytáčí. Dále nalezneme mnoho krásný filozofických myšlenek, které vyšly z úst učitele „Snílka“, který Lea tak změnil a otevřel mu oči, nebo z úst samotného vypravěče.

Hlavní postavou je již několikrát zmíněný Leo. Je to obyčejný kluk, cynický jako každý v jeho věku. Dále je hodný, milý, laskavý, jen na ty lidi, které má rád, ale hlavně je naivně zamilovaný do Beatrice, se kterou se nikdy nebavil. Beatrice je pro něj něco jako modla, ideál, ke kterému vzhlíží a který by chtěl poznat a vlastnit. Nakonec se s ní přece jen seznámí a neskutečně si oba pomohou. Díky ní mu vlastně dojde, jak byl zaslepený a své pravé lásce zazpívá serenádu. J Během svého třeťáku dospěje a změní se v rozumného mladého muže.

Stojím nohama pevně na zemi a šlapu po svém snu. Snílek říká, že přání mají co dělat s hvězdami: italsky je přání desidero - tedy de, což znamená latinsky „od“, plus sidera - což znamená latinsky „hvězdy“. Samý kecy! Pokud chcete vidět hvězdy, nemusíte si nic přát, stačí si namlátit hubu.

Silvia je Leovou nejlepší kamarádkou. Je to neskutečně obětavá dívka, která mi snad i skočila z okna, kdyby ji o to Leo požádal.

Snílek, jak mu Leo přezdívá, je Vzor (kéž by takový učitelé opravdu existovali!), nejen jeho, ale i dalších žáků. Nebýt jeho, nevím, jak by Leo skončil. Asi špatně.

Beatrice je dívka s krutým osudem, která se drží života zuby nehty a nejvíce jí pomáhá víra. Věří v Boha a to ji velice pomáhá (krom Lea, který pro ni dokázal vymyslet úžasná překvapení.)

„Ne to, kým jsi pod povrchem, pouze to, co děláš, tě zosobňuje.“

„Když lidem nedovolíš snít, uděláš z nich otroky.“

Kniha je nejen plná krásných myšlenek, ale také dlouhých úvah. Ukazuje na Beatrici, že ani krutý osud nás nedokáže zlomit. Rozhodně doporučuji všem, co četli Hvězdy! Neboj se jí, je jiná. V několika ohledech lepší, ale porovnat je nemůžu. Každou mám ráda svým způsobem.

V Itálii dokonce podle této italské knihy natočili film.

 

 

5 hvězd

Zdroj anotace: Jota