středa 14. června 2017

Divoká píseň (Victoria Schwabová)

Anotace: Vítejte v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Úvod
Vítejte v temném městě Verity. Vítejte ve světě, který ovládá V. Schwabová a nenechá vás spát, dokud příběh nedospěje ke konci. Tak moc jsem se na další knihu této spisovatelky těšila, až jsem nemohla dospat! Už jen anotace mě utvrdila, že to bude pořádná jízda a že se rozhodně mám na co těšit. A jaké to tedy bylo? 

„Lidé jsou tu od toho, abys je využila. Pokud je nevyužiješ ty, využijí oni tebe.“

První, co mě zaujalo, byla propojenost hudby s názvy částmi knihy. Všechna ta propojenost dodávala knize na komplexnosti a tematické ucelenosti. Také se mi velmi zamlouvalo střídání kapitol podle toho, na kterého z hrdinů byla zrovna zaměřena. To velmi oživovalo děj a jedině to příběhu prospělo. Po popisné a dějové stránce jsem byla taktéž velmi spokojena. Popisy byly detailní tam, kde to bylo potřeba, a dějová linka postupem příběhu gradovala, takže o zábavu bylo postaráno. Čtivost, jak už z recenze lze odvodit, byla bezchybná. Příběh jsem hltala od začátku do konce a nepřála si nic jiného než mít u sebe pokračování. Kniha dokázala také nabídnout hned několik úvah na téma bytí ve světě či co je a není zlo.

To proto měl otec raději příšery. Byli to jednoduší, odporní tvorové, ale neprosili se o milosti a lhaní nepatřilo k jejich silným stránkám. Bývali hladoví, to ano, ale jejich hlad neměl s ambicemi co dělat.

Atmosféra a prostředí
Téměř od samého začátku se nacházíme ve městě V, které je již nějakou dobu rozděleno na dvě poloviny a ovládáno dvěma mužskými protiklady. Každá polovina města je něčím jiná, má jiný vztah k příšerám, k lidem a k samotnému bytí a životu na zemi. Musím se přiznat, že jsem tomuto světu podlehla ihned. Totálně jsem se do něj a jeho popisu zamilovala! Vše je v knize skvěle vysvětleno a popsáno, takže rozhodně není problém pochopit jeho fungování. Navíc, když se k tomu všemu přidají monstra Verity, máme hned o napjatou a nevyzpytatelnou atmosféru postaráno.

Potom sklopil oči k mrtvole a do srdce se mu zakousl ledový smutek. Najednou se mu obyčejný život zase na hony vzdálil. Jak krutý žert vesmíru, pomyslel si, že se lidsky cítí jen tehdy, když provede něco příšerného. Sám sebe se ptal, jestli ten krátký pocit lidské existence není jen iluzí, ozvěnou života, o který někoho právě připravil, krátkou radostí podvodníka.

Zlo a akce
Příšera sem, příšerka tam, jsou všude, kam se podívám! Tak tohle se autorce vážně povedlo. Konečně nějaká děsivá, odporná a (nejen) krvežíznivá monstra. Opravdu jsem si užila jejich popisy a hlavně tu říkanku, která na ně prozrazuje jejich touhy a vlastnosti. Ta se k tomu vážně perfektně hodila. V knize nalezneme celkem tři druhy příšer, ale je to opravdu vše? Ovšem že ne! Co by to bylo za příběh, kde by i lidé nebyli zkažení? Město V doopravdy nabízí širokou škálu nejrůznějšího nebezpečí a tím pádem skutečně velkou dávku akčních momentů. Věřte mi, že nudit se rozhodně nebudete!

„Zrůdy a zrůdičky velký i malý,
vás by si, dětičky, k večeři daly.“

Záhady a tajemství
Každé takto rozpolcené místo a obyvatelé žijící v něm vždy zaručeně ukrývá hned několik temných tajemství či záhad. I zde tomu nebylo jinak! Některá tajemství se týkají monster, jiná obyčejných smrtelníků, ale žádné s nich není malicherné, ba naopak. Např. jedno z velkých tajemství dokonce přichází na světlo světa na samotném konci knihy a způsobuje vážně skutečný šok (poté nastává otázka, kde je sakra další díl).

„Naším posláním není přinášet lidem věčný mír,“ pustil Leo zubožené tělo na zem, „ale udílet pokání.“

Postavy
Kate a August. August a Kate. Dva rozdílní lidé, ale přece si tak podobní v mnoha věcech. Kate je rebelka, která si jde za svým, i přes mrtvoly. August je naprosto boží, i přes svůj věčný, tak trochu pochmurný, existenciální problémek. Ale zamilovala jsem si i další postavy, jako např. mnohá monstra škodící na všechny strany. Jo, kde je zlo, tam já si vyloženě libuju.

„Bolí to,“ šeptal.
„Co?“ zeptala se Kate.
„Bytí. Nebytí. Nevzdávat se. Vzdát se. Ať udělám, co chci, bolí to.“
Kate si opřela hlavu o vanu. „To je život, Auguste,“ odpověděla.
„A ty přece chceš cítit, že jsi naživu, ne? Je úplně jedno, jestli jsi příšera nebo člověk. Život bolí.“

Závěr
Divoká píseň rozhodně patří mezi ty nejlepší knihy letošního roku, které jsem četla. Je to velmi čtivý příběh plný akce, napětí, nebezpečí, monster, falešnosti, lidského bytí či touze po skutečném životě a identitě. Od začátku do konce jsem si knihu vychutnávala a už teď se nemohu dočkat, až se mi pod ruku dostane jeho pokračování, protože dle konce jedničky se rozhodně máme na co těšit! A pevně věřím, že další díl toho nabídne mnohem více, než napovídá anotace Our dark duet. Nakonec knihu tedy mohu doporučit všem, kteří si potrpí na nebezpečné příšery, akci a napětí, které se dá krájet nožem!

Název: Divoká píseň
Autor: Victoria Schwabová
Počet stran: 336
Nakladatelství: Cooboo
Rok vydání: 2017
Moje hodnocení: 5/5
Za poskytnutí knihy na recenzi mockrát děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy!
Pokud vás kniha zaujala, udělejte si radost zde! 


1 komentář:

  1. Moc pěkná recenze a fotky :) Knihu jsem četla nedávno a byla pro mě trochu zklamáním :) Od autorky se mi mnohem více líbil Archiv :)

    OdpovědětVymazat