pondělí 30. ledna 2017

Pasažérka (A. Bracken)

Anotace: Ztratila vše, co znala a milovala… Etta se proto vydává do neznámé země, kde se seznámí s Nicholasem, který uniká z dosahu mocného rodu v Koloniích. Navíc jí začnou pronásledovat agenti usilující o její život. Etta tak zjistí, že zdědila zvláštní schopnosti, o kterých nikdy neslyšela. Aby ochránila své tajemství i svůj život, bude muset cestovat nejen mnoho mil od domova, ale i do minulosti… Nepřátelské rody se ale nevzdávají a chtějí její moc!

Úvod
Pasažérka se mi v době svého vydání (myšleno vydání českého překladu) celkem vyhýbala. Téma mě sice zaujalo, jelikož kdo nemiluje cestování časem, ale často mě odradily ne příliš nadšené recenze. Pokoušela jsem se ji číst v originále, který mám doma už nějaký ten pátek, ale lenost zvítězila. Nakonec jsem knihu dostala ve formě e-booku a s očekáváním se do ní pustila.

Kapitoly má tento příběh celkem dlouhé a samotná kniha je rozdělena podle toho, v kterém roce a na kterém místě se naši hrdinové ocitli, což jsem brala jako pozitivum, jelikož jsem se alespoň neztrácela v obsahu. Autorka (a nyní potlesk, prosím) uměla opravdu barvitě popisovat jak epochy, tak samotné prostředí. To mě vážně ohromně bavilo, jelikož se moje fantazie díky ní skvěle procvičila. Na druhou stranu se mi sem tam zdálo, že kvůli samotné popisnosti, děj a jeho gradace pokulhává. To samozřejmě vedlo k monotónnosti a plochosti příběhu. Bohužel se v některých částech stalo, že spisovatelka nedokázala vše propojit a vyprávění působilo neosobně a obyčejně, bez špetky toho tajemného a vzrušující cestování časem. Pasažérka rozhodně byla čtivá, dokonce i plná úvah, což ne vždy bylo vhodné (někdy se to stalo otravné, jelikož kdo furt chce poslouchat o zakázané lásce).

Skvělé. Měli ten nejvzácnější, nejúžasnější dar na světě, a co s ním udělali? Použili ho k hrabání peněz a turistickým výpravám.

Atmosféra, prostředí a doba
Jedná se o cestování napříč různá století a kontinenty, což už jsem zmiňovala. Jednou jsme v NYC ve 21. století, poté někde v Atlantiku ve století osmnáctém. Jednou naši hrdinové okusí nástrahy války, poté samotné džungle či vyprahlé pouště. Autorka dokázala opravdu do detailů vykreslit doby i prostředí, ve kterých Etta s Nicholasem bojovali o život. Tato různorodost a neobyčejnost jen knize dodává na originalitě. Jak jsem již psala v úvodu, popisnost jsem si užívala, takže jen doufám, že mě autorka mile překvapí něčím výjimečným i v pokračování této duologie.

„Říkají nám strážci, protože se staráme o vás cestovatele stejně, jako se vy staráte o běh našeho světa. A ještě něco, Etto. Nezapomeň, že ti byl dán ten nejpozoruhodnější dar. Nemusíš žít život v jedné přímce jako všichni ostatní. Můžeš za mnou přijít, kdykoli budeš chtít. Je to skoro jako v té písničce: Uvidíme se na starých známých místech…“

Akce a zlo
Pasažérka je jedno velké dobrodružství ve stylu velké honby za pokladem, zde tajemným předmětem, který může lidstvo (časovou osu) zničit, když padne do nesprávných rukou. Etta s Nikem hledají jak diví, utíkají před jinými cestovateli, bojují o přežití a vše řádně prožívají. Jakmile se někde ukáží jejich nepřátelé, je o akci a napětí postaráno, ale... Tím, že děj a jeho gradace sem tam ztrácel na síle, byly i tyto momenty trochu odbyté. Čekala jsem více takových těch zvratů/nebezpečí/nervy drásajících částí, kdy se o E&N budu strachovat, dýchat s nimi a držet jim palce při jejich dalších krocích. To se bohužel nestalo.

„Já věřím, že člověk si vybírá svůj směr i smysl sám, ale málokdy narazí na cestu, která se mu jen tak otevře před nosem.“

Romantika a emoce
A tady máme asi hlavní problém. Je to příběh o cestování časem a nespoutaném dobrodružství nebo zakázané lásce, která během čtení po určitém počtu stran začne být celkem otravná..? Samotná romantická linie by byla skvělá, kdyby byla uvěřitelná. Prostě instalove jak vyšitá. Nechápu, jak, kdy a proč vznikla láska mezi nimi. Neříkám, že mě tyto části nebavily. Bylo to osvěžující a roztomilé, ale bylo toho moc a příliš se to opakovalo. Neustálé přemýšlení o tom, proč to nejde a jak je to špatné. Na facku, opravdu ano. Kdyby se příběh více zaměřil na samotný Time travel s občasným narušením ve formě příjemného vzplanutí mezi dvěma lidmi, bylo to by boží, ale takhle.. Příště více akce, méně lásky.

Sama sebe se ale ptala, jestli nezapomněli na to, co je v životě nejdůležitější – nebyla to ani minulost, ani budoucnost. Žít se musí přítomností.

Záhady, tajemství a hádanky
Příběh je plný nejrůznějších záhad a tajemství spojených s cestováním v čase a se samotnými cestovali. Něco se vysvětlilo během postupu děje, něco ještě ne, ale to snad ukáže závěrečný díl série. Občas se mi zdálo vysvětlení nějaké té záhady či tajemství poněkud zmatené a na první přečtení nepochopitelné. Během hledání tajemného přístroje čekala na E&N řada hádanek, které byly opravdu originální a vždy spojené s verši. To se mi líbilo, i když na této metodě hledání není nic neobvyklého. Překvapení v nejrůznějších formách se příběhem postupně zjevovala a vysvětlovala, což bylo jen vhodné, jelikož si pak kniha dokázala čtenářovu pozornost udržet po delší dobu.

„Žádné slzy, žádná tajemství. Chci život, jaký mám prožít, Etto. Tak jednoduché to je. Otec vždycky říkal, že opravdově žijeme jen tehdy, když se oprostíme od očekávání a strachu, které ovlivňují naše rozhodnutí, ale to se dost špatně dělá, když si u mě vy cestovatelé podáváte kliku. Chci tě poznat tak, jak jednou poznáš i ty mě. Chci hrát na housle, dělat chyby, zamilovat se, žít v co nejvíce městech... Vážně bys měla to srdce mi to vzít?“

Postavy
Nalezneme zde zákeřnou a bezcitnou rodinu Ironwoodů, kteří patří mezi negativní, ač velmi zajímavé postavy. Etta i Nicholas byli silní, odvážní hrdinové. Bylo dobře vidět, jak se jejich osobnosti a i samotná výchova v jiných epochách střetávaly a učily je nové věci. Oba během příběhu dospěli a změnili mnoho svých původních postojů k životu. Ani jeden z nich mi nevadil, ale také mi ani jeden příliš nepřirostl k srdci. Doufám, že Wayfarer ukáže blíže i ostatní postavy, např. minulost Rose (Etty matka).

Lépe prosit o odpuštění než o dovolení.
Závěr
Pasažérka je dobrá kniha. Některé její části jsem si zamilovala, některé zase ne. Chyba byla, že jsem od ní čekala mnohem více, ale zklamání zase jako takové příliš nepociťuji. Různorodost prostředí a tajemství ji dělají velmi čtivou a originální. Romantická linie je také dobrá, ale k tomu více není třeba dodávat (viz. výše). Kdo má rád knihy o cestování časem, jistě nebude zklamán a kdo má navíc rád (přehnanou) zakázanou lásku, bude naprosto nadšen. Já si dlouho rozmýšlela, jak bych příběh vůbec celkově ohodnotila a stále si nejsem úplně jistá počtem hvězd, ale rozhodně je to lehce nadprůměrné oddechové čtení. Doporučuji všem zapálených cestovatelům a věčným romantikům.

Název: Pasažérka
Autor: A. Bracken
Počet stran: 408
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Moje hodnocení: 3,5/5


Za recenzní e-knihu mockrát děkuji internetovému obchodu Palmknihy.



2 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Z Pasažérky jsem měla podobné pocity :) čekala jsem od ní něco jiného, ale i tak to bylo dobré čtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju! :) doufám tedy, že nás dvojka více nadchne :D

      Vymazat