Kostičas (Samantha Shannon)

Příběh začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási „spojka“ či „posel“ — je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…

O Kostičasu jsem dlouho četla na všech možných stránkách o knihách apod. Mnohým se toto dílo moc líbilo, druzí byli zklamáni. Do jaké skupiny já patřím?

Kdybyste mi tuto otázku položili někde okolo 20 % příběhu, asi bych se přikláněla k tomu, že jsem zatím spíše zklamaná. Začátek byl zdlouhavý, zmatený a některé úseky mě ale vůbec nebavili. Poté se příběh skvěle rozjel, byl napínavý, plný akce a tajemství. Se slovníčkem slov jsem si po čase porozuměla a vše šlo dobře. Takže ano, patří k těm, co mají Kostičas rádi.

Jak můžete vidět v anotaci, příběh se odehrává v budoucnosti v Londýně a Oxfordu. Popis, jaký nám představila autorka, byl dokonalý pro obě zmíněná města. Zvláště pro Oxford, u kterého ukázala tu tajemnost a moc nad životem a smrtí. Rozhodně dokázala vše do detailu popsat tak, aby si čtenář vše skvěle představil a slintal touhou být na tom místě. Co se dále týče popisnosti, spisovatelka nešetřila fantazií ani u typů jasnovidců, z čehož jsem měla ohromnou radost. Představila nám jejich cizí názvy a nadpřirozené schopnosti, kterými oplývali. Celkově svět vidoucích pečlivě představila, tam kde bylo zapotřebí, a nalákala čtenáře na mnoho záhad, které se s tímto tématem pojí.

Atmosféra v knize byla několikrát nervy drásající. Londýn se stal symbolem moderního a krutého jednání s těmi, kteří byli jiní, a nezáleželo na tom, že se nejednalo o zlé bytosti. Oxford byl typickým mystickým místem, kde ale nic nebylo dobré. Historie z něho sice dýchala na každém rohu a to nejen z jeho architektury, ale skrýval ještě horší osud než Scionský Londýn.

„Takže kdybys do téhle místnosti přišel zraněný,“ řekla jsem, „mám tě nechat umřít?“ „Ano.“ Lhář jeden. Slova, která ze mě vzápětí vypadla, jsem nestihla včas spolknout. „Tak zrovna tenhle příkaz mile ráda uposlechnu.“

Dále se mi v Kostičasu líbila ta různorodost, kde existovali pekelně zlí lidé a navíc i příšery, které byly řádně krvežíznivé a masožravé. Palec nahoru Shannonová! V Londýně se nacházeli lidé bez schopností jasnovidectví tak strašně zlí a podlí, že by se jim jen tak někdo nevyrovnal. V Oxfordu se nacházeli velice zvláštní lidé-bytosti (Strážce patřil k jejich rodu), kteří byli možná na pohled podobní lidem, ale uvnitř to byli bezcitní netvoři (ale výjimky se našly!). Příšery, které napadali toto město, byly jen lehce popsány a já doufám, že druhý díl tuto skutečnost napraví.

Jak jsem se již zmínila, v knize, a to myslím v druhé polovině, se to akcí jen hemžilo. Na každém rohu na naše hrdiny číhalo nějaké to překvapení a většinou pěkně nemilé. O napětí, akčnost, překvapení tu není nouze. Na druhou stranu se zde našlo několik okamžiků, které byly plné touhy po svobodě, věrnosti, lásce, viditelnosti, důvěře, přátelství, rodině a chtíči někam patřit. Vzhledem k situacím, jaké Paige zažila, ji naprosto chápu, že toužila po těchto věcech.

Samozřejmě jak už to bývá, ani romantika se tomuto dílu nevyhnula. Za sebe mohu říci, že jsem ráda, že jí tu tolik nebylo a dočkali jsme se jí až téměř samotném konci. Ještě dodám, že se tu nekonal žádný milostný trojúhelník. Možná Paige byla na pochybách, ale žádná rivalita dvou mužů. Juhůů!

„Už mi důvěřuješ?“ zeptal se. „Měla bych?“ „To ti nepovím, Paige. V tom právě důvěra spočívá. Že nikdy nevíš, jestli můžeš důvěřovat.“ „Pak ti důvěřuju.“

V rámci postav bych ráda zmínila hlavní hrdinku a vypravěčku Paige, která mi opravdu moc sedla. Byla přesně taková správná, sarkastická, odvážná, tvrdohlavá a hodná. Její vtipné přestřelky s ostatními postavami byly osvěžující a na daná místa se hodily. Dále určitě stojí za zmínění Strážce, který byl ztělesněním kladných i záporných vlastností. Celá jeho podstata byla opředena tajemnem, nebezpečím, chtíčem a každá čtenářka musela po tomto mužském jistě toužit. Už od začátku jde tušit, jaký bude, ale jsme přesvědčená, že nás teprve jaksepatří překvapí.

Teď zbývalo jediné — důvěřovat sama sobě.

Knihu bych určitě doporučila všem, kteří mají rádi tajemství, svět jasnovidců (který pro mě byl rozhodně novinkou) a čas a chuť zažít nebezpečné dobrodružství.

5 hvězd

Za recenzní e-knihu mockrát děkuji internetovému obchodu Palmknihy.

Zdroj anotace